Ten další

Zvíře by nemělo mít dvě huby, ale tohle mělo. Jeden ostrý zub vedle druhého a odkapávající sliny.

Strážce Lawrence vytáhl meč. „Dostanu tě odsud.“

Trpasličí žena přikývla.

Bestie strašlivě zařvala. Ať už to bylo cokoliv, bylo to nakažené dlouhou dobu.

Byl šedým strážcem odjakživa. Strávil dvacet let bojem proti nákaze. Ale ten jed byl i v něm. Jednoho dne to uslyšel a věděl. Když nadejde čas, vydáte se do podzemí a bojujete s ghúly až do posledního dechu. Nebo se stanete jedním z nich. Když sestupoval pod zem, bolely ho klouby. Teď už nikoli. Jeho nádechy a výdechy doprovázelo podivné chrčení. Takže to bylo ono. Konec.

Ale slyšel ji křičet. Našel ji na špatné straně závalu, stála neohroženě, odplivávala si a v ruce třímala staré kovářské kladivo.

Bestie bleskově vyrazila, její pohyb připomínal kraba. Lawrence se otočil, praštil jí do nohy svým štítem a ohnal se po jejím trupu. Nezáleželo na tom, čím se stal. Pořád byl sám sebou. Stál mezi ní a temnotou. Tvor zaútočil nejbližší tlamou. Lawrence uskočil, převalil se a znovu bodl. Předtím, než sám ucítil bolest, zaslechl její výkřik.

Běžela dopředu a bestii praštila kladivem vší silou, jakou v sobě dokázala najít. Mečem proklál její srdce, načež zvíře vzápětí padlo k zemi.

„Nemyslel jsem si, že bych ještě někdy někoho zachránil...“
„Taky ještě ne,“ řekla.
„Puso nevymáchaná!“ zasmál se. „Dostanu tě odsud, ehm...“
„Evka.“
„Dostaneme tě odsud, Evko.“

I když kráčeli temnotou, znal cestu. Bolelo to, ale byl tu někdo, kdo ho potřeboval. Krvácel, ale nedbal toho.
Čekal ale červenou barvu, ne šedou. Bylo to podivné. Podivné, jak... skoro slyšel... Zrak se mu zakalil.

„Myslel jsem, že bych mohl zachránit...“
„Pořád ještě můžeš.“
„Těžko...“
„Něco ti povím,“ řekla Evka. „Zachraň mě a já pro tebe zachráním toho dalšího.“
Usmál se. „Dohodnuto.“

Vzala jej za paži, podepřela ho a pokračovali v chůzi. Už to nebylo daleko. Byli skoro... Ale něco se blížilo. Škrábání, hrabání –
ghúlové.
Když nadejde čas, vydáte se do podzemí a bojujete. A zemřete.
Ale uzavřeli dohodu. Dostaň ji odsud a ona zachrání toho dalšího. Nikdo by neměl čelit temnotě sám. Dostal by ji odsud. Chystal se...

***

Ghúlové byli mrtví.

„Kdo jsi?“ zeptala se Evka a sevřela kladivo.
„Duch,“ řeklo to ústy strážce Lawrence. „Slyšel jsem ho.“
Vstupoval do mrtvého. Po tom všem, co udělal...

„Propusť ho,“ vyštěkla Evka. Nechtěla ho takhle opustit.
„Jsem Houževnatost.“ Zvedlo to Lawrencovu ruku a z hrudi servalo znak gryfa. „Chtěl ještě jednou někoho zachránit...“
zaváhala Evka. „Jestli tam ještě něco zůstalo, řekni mu, že zachráním toho dalšího.“
Duch naklonil hlavu. Jestli to bylo ve znamení souhlasu, nebo na rozloučenou, to si Evka nebyla jistá. Tělo strážce se zhroutilo na zem.
Evka poklekla a sevřela znak. Zatlačila Lawrencovi oči.

„Zachráním ty další.“