Ikony z EA SPORTS FC™ 25

Gianluigi Buffon chránil prestiž italského fotbalu ve třech různých desetiletích. Nepřehlédnutelný Toskánec se nejprve proslavil v Parmě, s níž v sezóně 1998–99 vyhrál Pohár UEFA. Přestup do Juventusu na přelomu století ho vynesl do nových výšin. V dresu Staré dámy vybojoval 10 titulů v Serii A, z toho sedm v řadě mezi ročníky 2011–12 až 2017–18. Jeho vrcholným úspěchem byl zisk trofeje s Azzurri na FIFA World Cup™ 2006. Za své výtečné výkony na šampionátu obsadil 2. místo v anketě Zlatý míč.

V roce 2002 opustila Marinette Pichon rodnou Francii a přestoupila do vůbec první plně profesionální ženské ligy ve Spojených státech. Přestože ve své premiérové sezoně v týmu Philadelphia Charge na titul nedosáhla, v silné konkurenci místních i zahraničních hvězd uspěla, když získala cenu pro nejužitečnější hráčku soutěže. Tento impuls si přenesla i na mezinárodní scénu, když v roce 2003 dovedla Francii k první účasti na šampionátu FIFA Women's World Cup™, na kterém příznačně vstřelila premiérový gól v historii Les Bleues.

Julie Foudy debutovala na mezinárodní scéně se Spojenými státy v pouhých 17 letech a vynikla v týmu, který zaujal zemi, jež v 90. letech teprve rozvíjela svou chuť do fotbalu. Po úspěchu na vůbec prvním FIFA Women's World Cup™ v roce 1991 přidal americký ženský fotbalový tým druhý světový titul v roce 1999 na domácí půdě po dramatickém vývoji. Výsledný humbuk kolem reprezentace zasadil na přelomu tisíciletí semínka plné profesionalizace ženského fotbalu.

Nadine Angerer vyhrála na klubové úrovni s Turbinou Postupim úplně vše a na svém prvním turnaji v roli německé brankářské jedničky – na FIFA Women's World Cup™ 2007 – se představila ve velkém stylu. Na cestě za titulem neinkasovala jediný gól, včetně penaltového zákroku ve finále proti brazilské superstar Martě. Díky dalším úspěchům s Německem, včetně impozantního titulu na UEFA Women's EURO 2013, se stala prvním strážcem branky (v ženském i mužském fotbale), který byl vyhlášen Fotbalistou roku FIFA.