EA SPORTS FC™ 25 představuje 13 nových hráčských předmětů z edice Hrdinové/Hrdinky Ultimate Teamu, které doplní již dobře známé fotbalisty a fotbalistky s nadlidskými schopnostmi.
Eden Hazard vždy věděl, jaký bude jeho další krok, a na hřišti unikal obráncům díky mazanému driblinku, kterým si razil vlastní cestu ke slávě od Lille po Londýn a ještě dál. Každá změna směru měla svůj smysl, žádná však nebyla důležitější než jeho rozhodnutí přestoupit k Blues. Během svého působení v Chelsea se Hazard vypracoval z nadějného talentu na prvotřídního hrdinu, jenž se stal šampionem Premier League a který si proklestil cestu přes soupeře až k nepopiratelné slávě.
„Všichni sníme o týmu složeném z Carragherů.“ A chvílemi se na Merseyside tento sen měnil v realitu. Jamie Carragher byl v Liverpoolu všudypřítomný, za klub svého dětství nastoupil ve více než 700 zápasech. Jeho vzestup byl vyšperkován jedním z největších comebacků fotbalové historie, v němž Carragher pomohl Reds smazat ztrátu 0:3 a zvednout nad hlavu trofej z Champions League. Fanouškům stačí zavřít oči a stále uvidí Carragherovu siluetu na hřišti. Nezapomenutelný hrdina.
Soupeři se ho báli. Fanoušci ho oslavovali. Jaap Stam se probojoval nizozemskou ligou a zanechal za sebou spoustu potlučených útočníků a vyhraných trofejí. Ale až v Anglii si vysloužil přezdívku „nizozemský ničitel“, muž jako hora, který ve svých nejlepších letech pomohl vybojovat týmu treble. Stam byl vyhlášen nejlepším – a nejobávanějším – evropským obráncem. Tomuto titulu nezůstal nic dlužen ani po přestupu do Itálie.
Podobně jako legendární Rhodský kolos naháněl Yaya Touré svým vzrůstem soupeřům strach. Ale byly to jeho dovednosti s míčem, které z něj udělaly skutečného hrdinu. Touré ve svých nejlepších letech pomohl Manchesteru City k zisku prvního titulu z Premier League po dlouhých 44 letech, když v předposledním kole dvěma góly nachystal scénu pro jistého Argentince, který se v posledním zápase nesmazatelně zapsal do historie. V klubu i reprezentaci Touré neustále dokazoval, že umí pozvednout svůj tým a dovést ho k vítězství.
Pokud soupeř neskóroval, pravděpodobně v tom měl prsty Tim Howard. Americká jednička, známá tím, že chytne každý míč, se nezastavila před ničím a na začátku své kariéry si vyzkoušela anglickou Premier League. Svůj domov našel Howard v modrém dresu Evertonu a v roce 2009 byl na vrcholu své kariéry, když dvěma chycenými penaltami proti bývalému klubu pomohl Toffees k postupu do nezapomenutelného finále FA Cupu. A jako každý skvělý brankář se Howard nikdy neohlížel zpět – byl skutečným hrdinou klubu i reprezentace.
Vždy na správném místě a zároveň všude. To je paradox Laury Georges, hráčky, kterou cesty kolem světa proměnily v nehybnou sílu na hřišti. Georges, která se ze střední obránkyně na americké univerzitě vypracovala v kapitánku Olympique Lyon a vítězku UEFA Women’s Champions League, byla týmovým tmelem, který nic nezastaví. Vůdkyně. Skála. Hrdinka.
Stejně jako Řím, ani milánský Il Colosso nebyl postaven za den. Maiconova první superschopnost spočívala v tom, že nepřízeň osudu dokázal proměnit v sílu – hubený chlapec z Brazílie, který každý den pracoval na tom, aby byl větší, rychlejší a silnější. Jeho italský debut – vítězství v Supercoppa Italiana – položil základ všemu, co budoval. A během čtyř let se z relativně neznámého Maicona stala nepřehlédnutelná síla světového fotbalu, která dovedla svůj klub k treblu – coby skutečně kolosální prvotřídní hrdina.
Ne každý juniorský hráč vidí jasnou cestu do prvního týmu. Guti viděl všechno. Díky famóznímu přehledu na hřišti se vypracoval až do „áčka“ Realu Madrid, za který tento odchovanec nastoupil do více než 500 zápasů. Jeho nejlepší léta v kariéře byla protkána přesnými přihrávkami a spoustou trofejí, včetně ikonického treblu z roku 2011. A přestože nikdo nedokázal vidět fotbal způsobem jako on, všichni, kdo ho spatřili hrát, ho viděli jasně – jako hrdinu.
Fara Williams se narodila, aby konala dobro, a byla předurčena ke slávě. Ze skromných začátků se vypracovala až ke statusu hrdinky, která měla pozitivní dopad na spoluhráčky, reprezentační tým i celý ženský fotbal. Fara, kapitánka Evertonu a jedna z nejoblíbenějších anglických hráček, dirigovala hru ze středu pole a skórovala pro zábavu. Její hrdinské skutky na vrcholu kariéry jí vynesly několik individuálních ocenění – a dokonce řád MBE od královny. Důležité pro ni však bylo to, co udělala pro svůj národ. Navždy tak zůstane hrdinkou zasluhující přezdívku „královna Fara“.
Na Ze Roberta byla radost pohledět. S míčem u nohy uměl šokovat soupeře a k tomu, aby se stal hrdinou, potřeboval jen správnou kulisu. Tím jevištěm se stal Bayer Leverkusen, klub, který Ze Roberto ve svých nejlepších letech dovedl až na samotný vrchol německého fotbalu – a v roce 2002 dokonce do finále UEFA Champions League. Právě tam získal schopnost rozzářit jakýkoli zápas, v jakékoli lize, na jakékoli úrovni. Tam se stal hrdinou.
Célia Šašić byla senzační – měla nadlidskou schopnost vycítit příležitost kdekoli na hřišti. Díky neuvěřitelnému přehledu a instinktivnímu zakončení dokázala proměňovat i ty nejmenší šance v góly. A ve svých nejlepších letech proměnila tyto góly ve Zlaté kopačky, stala se mistryní Evropy (dvakrát) a vítězkou UEFA Women’s Champions League. Její gól ve finále zajistil milovanému Frankfurtu nezapomenutelnou trofej z UWCL, ona sama se tím navždy zapsala do srdcí fanoušků jako hrdinka.
Stejně jako jeho ikonické číro, i hra Marka Hamšíka v průběhu let rostla a zdokonalovala se. V Neapoli strávil celé desetiletí a z „nikdy se neprosadí“ se stal „tvůrcem historie“. Na každém kroku Hamšík měnil obtíže v sílu. Zacpal ústa pochybovačům, když se stal klubovým kapitánem, a předchozí porážku odčinil tím, že ve svých nejlepších letech vybojoval s týmem italský Superpohár. „Marekiaro“ přišel do Neapole jako mladý perspektivní hráč. Odešel jako tehdejší nejlepší střelec klubu, rekordman v počtu odehraných zápasů a skutečný klubový hrdina.
Kontrola. Tak by se dala charakterizovat hra Mohammeda Noora, která se stala jeho velkou předností a s níž se vypracoval v jednoho z nejzajímavějších hráčů, jaké kdy Asie viděla. Nejprve zdokonalil svou schopnost kontrolovat míč a driblinkem se propracoval k několika ligovým titulům. Pak se zdokonalil ve schopnosti kontrolovat soupeře a pouhým poklesem ramene vyvést obránce z míry. Ve svých nejlepších letech dovedl Noor svými hrdinskými činy Al Ittihad ke kontinentální slávě. Byl hrdinou, který skutečně ovládal fotbal.
I kdybyste viděli fotbal očima Blaise Matuidiho, nikdy byste s ním nedokázali držet krok. Neúnavný záložník přečetl nebezpečí dřív než kdokoli jiný a okamžitě se vrhl zastavit soupeřův útok nebo vybojovat míč zpět. Matuidi, mnohonásobný mistr ligy a mistr světa z roku 2018, při gólové oslavě doširoka rozpažoval ruce, což byla pro fanoušky příležitost vidět jeho skutečnou podobu – hrdinu, který létal po hřišti a pomáhal svému týmu k titulům.